Z kostela Povýšení svatého Kříže, čtvrtek 7. června. Den před tím lilo a ještě dopoledne. Mraky se válely po obloze - žádné počasí. Stříkalo, byl již navečer, ale mraky zůstaly za námi a nás přivítal vlahý podvečer.
Dorazili jsme ke kostelu, který je nádherný, opravený. Pražské Jezulátko, chlouba zdejšího kostela, má pokaždé jiné zlaté šatičky a líbezně se usmívá. Mnoho lidí již sedělo a u každé první lavice se zelenaly břízky s třepotavými lístečky. Texty neznámých, ale krásných písní ležely v dostatečném množství na každé lavici.
Vždycky o Božím zěle vzpomínám na své dětství, kdy jsem jako malá běhala po lukách a trhala kytičky do svého košíčku, pak mi maminka oblékla bílé šaty a nakulmovala vlasy. Protože to pálilo, křičela jsem - ale pak mi připnula malý pomněnkový věneček, a sláva pro celé město začala. Z kostela vyšel kněz, nad kterým čtyři vystrojení hasiči v parádních uniformách nesli nebesa, v průvodu šli všichni vážení představitelé města, policie, četnictvo, notář, na náměstí stály nádherně vyzdobené oltáře, pokryté bílými krajkovými rouškami, obrazy, svícny.
Kostel v Ostružně byl provoněn kadidlem, z kadidelnice se kouřilo a vydávala omamnou vůni. Slavná mše zde ukončena slavným Te Deum – Bože, chválíme tebe, a za zvonění vpředu s křížem procházel kostelem průvod kněží, jáhnů, ministrantů, a už vystupovaly malé i úplně malinké družičky z lavic, některé v náručí maminek, a držely malé růžové košíčky; do nich jim paní Marie sypala lístky květů, kterých přinesla velký koš. Družiček bylo málo - kde jsou ta Boží těla, kdy nás šla dlouhá řada – bílé šaty, bílé punčochy, bílé boty, věnečky na hlavách.
Zpěv a lístečky
Čelo průvodu vyšlo z kostela a rozlehl se mohutný zpěv – Ježíši, králi, nebe a země – za kněžími družičky pilně sypaly voňavé obsahy svých košíčků. Venku kolem hřbitovní zdi stály oltáře v bílých krajkových rouškách, obrazy Pána, zlaté svícny, nad každým oltářem baldachýn - že má pánbůh rád Ostružno, bylo vidět z toho, že předtím lilo, ale o Božím těle větřík pofukoval a bílí beránci z oblohy se zvědavě dívali. Pane Ježíši, smiluj se nad námi – dav zbožně u každého oltáře poklekl, kněz přečetl evangelium, zavonělo kadidlo, lístečky květů se sypaly z košíčků a znovu mohutně zaznělo – Ježíši Králi- až jsme došli k poslednímu oltáři - kapličce na návsi.
Kněz přečetl poslední evangelium, náves byla posypána květy, a malé princezničky s prázdnými košíčky šlapou v bílých botičkách statečně zpět do vyzdobeného kostela.
autor: Antonie Remešová
16.09.2012
- původní článek na http://jicinsky.denik.cz
