„Oceňuji váš příklad ušlechtilého rodinného soužití. Přeji vám, aby radostná pohoda vyplnila příští léta, prožili jste je ve zdraví, klidu, štěstí a spokojenosti.” Pak už si manželé vyměnili prstýnky, manželský polibek a svůj druhý slib zpečetili podpisem.
Poté už příjímali gratulace od svých nejbližších. Jandovi spolu vychovali tři dcery a nyní se radují z pěti vnoučat a čtyř pravnoučat. Oba dva jsou ve skvělé kondici. Radu, jak zachovat pevný vztah nám nedali, ale doporučují všem trpělivost a hlavně tolerantnost. „Když to jinak nejde, musíte umět couvnout,” radí s úsměvem pan Miloslav.
Stavení Jandových najdete ve vsi okamžitě. Každoročně totiž pečují o čápi, kteří mají na jejich dvoře letní sídlo.
Jandovi se poznali v zaměstnání, celý život pracovali v podniku Agrostroj. „Definitivně jsem spolu začali chodit na autobusáckém plese. Vzali jsme se 1. prosince, mně bylo tehdy dvacet a manželovi o rok víc,” svěřuje se paní Anna. Žijí v rodinném domku, který zatím sami spravují. Ptáme se ji na recept, jak vydržet s jedním chlapem šedesát let. Usmívá se. Pan Miloslav ji předbíhá.
„Musel jsem se starat, holky jsme vychovali myslím dobře, baráček jsme zvelebovali a dnes v něm žijeme my dva a pes. Jsme spokojeni, všude něco přijde, nikde není akorát, to je život.” Manželka Anna ale přeci jenom dodává: „Chce to pevný nervy, trpělivost, toleranci.”
Když se ptáme, co musela svému manželovi tolerovat, zda bylo něco, s čím by ji vyloženě zlobil, dodává. „No, on mě štve do dneška, ale vždycky se to srovná.”
Pana Miloslava baví vše kolem techniky, něco vyšpekulovat, paní obhospodařuje zahrádku a skleník. Dcera Jana Golová poslouchá náš rozhovor, a tak ji také zaskočíme otázkou.
Rodiče společně prožili šedesát let. Jak vy se díváte na jejich soužití? „Museli jeden druhého tolerovat, to je jasné. Jsme všichni šťastni, že jsou spolu, v pořádku, zdraví, jezdíme za nimi téměř denně.”
Starosta Jiří Richter měl z tak velké události trošku trému. „Pořádáme tu maximálně vítání občánků, svatbu jsme tu neměli zatím žádnou, natož diamantovou,” podotýká.
autor: Iva Kovářová
05.12.2011
- původní článek na http://jicinsky.denik.cz