Na koncertě v kostele Povýšení sv. Kříže v pátek dne 19. srpna byli jsme diváci čtyři. Ale muzikantů 10: varhánky (střídal ciňk), loutna (má celkem třináct strun), dvě flétny, cello, ostatek zpěvačky a zpěváci sboru Literácy Jitčín.
Na programu byly ukázky písní z barokních kancionálů, napočítali jsme jich osm různých.
Kancionály přinesl Michael Pospíšil ukázat, byly vázané v kůži, psané hranatým písmem, ale po navyknutí i čitelné, i když kupříkladu jeden s koženými deskami nesl vročení 1665 a říkalo se mu zdoroslavíček. Michael mluvil o dílně, která na ostruženské faře v příštím týdnu nastane, a kde si každý bude moci vyrobit svůj kancionál. Bohužel, nebude k dispozici duběnkový inkoust, protože jeho výroba je pracná. A psát se nebude klasickým brkem, ale správně seříznutým rákosem.
Mezi jednotlivými písněmi vyprávěl Michael různé příběhy z historie, včetně židovských anekdot, a tam se objevovalo i slovo korupce, lichva. Takže není třeba být příliš hrdí jen na naši současnost. Taky mluvil o páteru Koniášovi, kterého nazýval Koňas, a že on stál u zrodu mnohých knížek. A že když brali jezuité lidem jejich knížky, vždycky nabízeli výměnou ty své. Což ovšem, dodáváme my, Alois Jirásek poněkud přehlížel.
Písniček se přezpívalo mnoho, pak už se setmělo a nebylo vidět na texty. I když všechny mají jednoduchou melodii, v podání dívek a pánů z Literátského bratrstva, za účasti krásné akustiky ostruženského baroka byly mile poslouchatelné.
Ke koncertu ovšem patřil i úžasný západ slunce se svou načervenalou barvou, cáry mlh mezi stromy a siluetami kopečků. Ten si my, cyklisté, s potěšením užívali. Možná i nepatřičně se ptám Jany, zda nevadí malá účast posluchačů. „Ani ne,“ řekla. A povídala, jak se jim to zpívání líbilo a jak je baví.
autor: Bohumír Procházka
23.08.2011
- původní článek na http://jicinsky.denik.cz
