Památku zesnulých jsme si v obci připomněli už v sobotu. Před kostelem Povýšení svatého Kříže v Ostružně stojí kněz v bílém, vedle muž s křížkem v ruce. Vlevo dívky Literátského bratrstva, s nimi i muž.
Všichni mají v ruce rozžaté svíčky nebo lucerničky. Je šest večer, stmívá se. Literácy začínají zpívat. Dvouhlasý zpěv je táhlý, příjemný. Hodí se k podvečeru, i když byl vybrán cíleně. Blíží se Dušičky. Kněz drží promluvu, cituje z Písma. Bohoslužba slova.
Pak všichni utvoří průvod. Vpředu křížek, pak duchovní, zpěvačky, lidé se svíčkami. Procesí není velké. Ale lidé s lucernami, svíčkami, zpěvem vytváří podivuhodnou atmosféru. I pro Ostruženské, kteří vše pozorují mezi vrátky domů či za oknem. Dušičky. V některých kalendářích ještě staré označení Památka zesnulých. To není jen církevní svátek, vzpomínka modlitbou.
Když přišlo procesí na hřbitov, bylo mnoho hrobů osvětlených. Světlo svíček, kahánků, lucerniček není velké. Je pronikavé. Rozsvěcíme za naše zemřelé. Připomínáme si je. Ale – jak je daleká doba, kdy budou takhle rozsvěcet nám? Není od věci občas si to uvědomit.
autor: Bohumír Procházka
04.11.2010
- původní článek na http://jicinsky.denik.cz
